Autodoctor.cz

Řešení problému s uložením předních poloos na Vitaře

Nedávno mne kamarád požádal o kontrolu nápravy. Ve chvíli, kdy zapojil na předních nábojích poloosy, tak se za jízdy začal ozývat neuvěřitelný zvuk. Byl tak šílený, že kdybych neviděl, že má na ráfcích pneumatiky, tvrdil bych, že jede jen po těch ráfcích.

Rozebral jsem tedy jednu stranu přední nápravy a zjistil onu závadu. Tu jsem posléze odstranil, nikoliv však originálními díly, ale díly zhotovenými doma. Proč? Třeba proto, že v zastoupení fy Suzuki ani nevěděli, že ve "Vitaře" takové součástky jsou! Neuměli je najít ve svých počítačích, a když už je našli, byla by dodávka potřebných dílů rychlá, jak "kulový blesk" - který ovšem někdo drží za "vocas". Tedy nejdříve za měsíc a za cenu naprosto šílenou.

Porucha

Ale pojďme k věci samotné. Co se vlastně přihodilo? Na obrázku je vidět probroušená stěna plechového krytu, který je součástí "simerinku" (těsnicí kroužek Gufero) a má bránit vnikání větších nečistot.

Zajímalo mne tedy, jak se onen plech mohl probrousit a hledal dál. Zjistil jsem, že zadní kluzné ložisko, ve kterém je uložena poloosa, má zcela vybroušené stěny. Proč se to stalo? Nedostatečným mazáním se ložisko vydřelo, poloosa se vyosila a následně prodřela plechový kryt. Ložisko bylo natolik vyběhané, že vůle na poloose dovolila tak velké vyosení, že drhla o celý náboj; odtud vycházely ony hrozivé zvuky. Na obrázku je vidět již nové kluzné ložisko v zadní části náboje.

No a náhodou jsem se stejný víkend (kdy jsem skládal tuto nápravu) dostal na závody offroudů, kde jsem potkal "Vitaru" s ulomenou poloosou. Pro zajímavost jsem vyzkoušel jakou má vůli a zjistil, že i tady zjevně již ložisko neplní svoji funkci. A tak jsem došel k názoru, že vyosením poloosy dojde k takovému namáhání kloubu, že za jistých okolností, které jsou při jízdě v terénu na denním pořádku, je příčinou prasknutí kloubu. Navíc jsem si pak i v dílně vyzkoušel při otáčení rukou, jaký odpor má poloosa ve vyběhaném uložení a jaký v novém. Ten rozdíl je na tolik markantní, že jsem poloosou ve starém vyběhaném uložení nemohl ručně otočit.

Oprava

Ale pojďme k samotné opravě. Měl jsem dva zásadní problémy. Prvním byla špatná dostupnost dílů, druhým jejich cena. Navíc jsem vlastní výrobou zajistil delší životnost, protože jsem se soustředil na takovou provedení, abych omezil opotřebení právě na těch místech, kde bylo největší.

Obrázek s novým ložiskem je vidět nahoře (ložisko jsem bohužel nevyfotil před montáží), ale z obrázku je patrné, jak vypadá. Rozdíl oproti originálnímu ložisku je ve vnitřním povrchu, který je u originálního ložiska pro lepší mazání perforovaný. Výrobce zjevně nepočítá s tím, že to někdo někdy bude mazat. Stávající ložisko vlastní výroby má také prostor pro mazací tuk, ale ten je zde tvořen obvodovými drážkami. Plocha ložiska je tedy vůči dosedací ploše větší (oproti originálu). Originální ložisko nechtěl kupovat, protože jsem předpokládal, že jeho vnitřní průměr bude mít přesný rozměr (dle nové poloosy) a na již vyběhané poloose bude mít velkou vůli. Takhle jsem si mohl ložiska přesně vystružit na daný průměr poloosy. Malý detail jsem ale přece jen nafotil.

Dalším oříškem byl těsnicí kroužek, tedy "simerink" s oním plechovým krytem. Volil jsem zhotovení vlastního plechového kroužku, do něhož jsem posléze těsnicí kroužek nalisoval. Kryt jsem po obvodu v místě lisování do náboje opatřil drážkováním, které lisování zjednoduší, originální kroužek má totiž pogumovanou plochu, které se při lisování přizpůsobuje povrchu. Na obrázcích je vidět výsledek mého snažení.

Důležitým faktorem při výrobě je dobré slícování s kloubem poloosy, ne kterém je ještě jeden boční "simerink", ten ale bohužel nelze běžně koupit (my jsme měli štěstí, protože nebyl poškozený), věřím však, že bych si s jeho zhotovením poměrně jednoduše poradil. Detail slícování je vidět na následujícím obrázku (obr. 6), dobré slícování opravdu zabrání vnikání větších nečistot.

Poslední, co ještě zmíním, je, že při lisování "simerinku" do náboje je třeba mít vhodný přípravek, protože stěna plechového kroužku je zároveň plochou pro "simerink" na samotném kloubu a při montáži nesmí dojít k poškození povrchu.

Před montáží poloosy již jen na všechny dosedací plochy musíme nanést dostatek grafitové vazelíny. Je vhodné namazat celou hřídel, která prochází celým nábojem, zajistíme tak dostatek vazelíny, která se při jízdě ohřeje a vzlíná do ložiska. Jedinou nevýhodou je absence mazničky, ale ta zde chybí proto, že při mazání "lisem" by mohlo dojít k vytlačení "simerinků". Je tedy třeba poloosu pravidelně z náboje demontovat, čistit a nově mazat.

Poslední vůlí, kterou je třeba kontrolovat, je podélná vůle osy kloubu. Ta se vymezuje na vnější straně náboje podložkou pod "segrovku" (pojistný kroužek) jistící poloosu proti posouvání. Vůle by zde měla být zhruba 0,4 mm, je tedy nutné při takové vlastní úpravě vymezovací podložku vyrobit.

A teď k ceně. Materiál včetně výroby stál 2000 Kč, a co víc, vydrží déle, nežli originální díl, v porovnání s originálem jsem výrazně ušetřil.

No a to je asi vše. Jak to poskládat radit myslím nemusím, jediné, co mi tedy zbývá, je přání mnoha kilometrů. Poznámka: Autor nenese odpovědnost, za škody vzniklé neodbornou montáží dle tohoto orientačního popisu.

Případné dotazy zodpovím na servis@autodoctor.cz

DOC

Zpět